Pan Kalianko se vypraví s manželkou do divadla, před nimi si kupují lístky jiní manželé: "Tristan a Izolda. Prosím dva lístky." Za chvilku je u pokladny pan Kalianko: "Pepa s manželkou. Taky bysme si vzali dva!"
Věštkyně zastřeným hlasem oznamuje starému mládenci, panu Novákovi: „Vidím... vidím... vaši nastávající!”
„No, to je báječné,” rozzáří se pan Novák. „Jak se jmenuje?”
„Nováková.”
Kněz vyslechne zpověď a dává rozhřešení: „Dobře, synu, třikrát Zdrávas.”
Hříšník: „Zdrávas, zdrávas, zdrávas... a nashle!”
Přiletí typicky shrbená silueta čarodějnice k benzinové pumpě, dosedne u čerpadla a říká: „Super!”
Fronta před telefonní budkou. Vykloní se z ní chlapík: „Promiňte, spletl jsem si číslo. Nepotřebuje náhodou někdo z vás volat 723 744 701?”
„Ne, my tě neunesem,” ujišťovaly chlapce jeskyňky, „to sis ještě nevšiml, kolik jsi za tuhle zimu přibral?!”
Smolíček zůstával denně sám doma, když jelen odcházel na pastvu. Kolik dní nepřišel nikdo, až jednoho dne se ozvaly přede dveřmi hlásky - Vietnamci.
„Pane doktore,” povídá na večírku štědrý hostitel jednomu z mnoha hostů, „vy jste prý nějaký čas pracoval v Keni. Slyšel jsem, že se tam kastrace mužů provádí pomocí dvou cihel...”
„Ano,” přisvědčí lékař. „Jedna se drží v levé ruce, druhá v pravé, muž přistoupí, cvak, a je to.”
„Propána, a nebolí to?”
„No, musíte si dávat pozor, abyste tam nenechal palec!”
Na párty vybrané společnosti: „A vy jste kdo?”
„Říká vám něco jméno Karel Gott?”
„Samozřejmě, pane.”
„No vidíte, mně to jméno také něco říká. Ale pořád si za žádnou cenu nemůžu vzpomenout co...”
Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!”
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!”
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá cedulka: „Nejlepší housle v ulici.”
„Každý umělec potřebuje k tomu, aby začal pracovat na novém díle, nějaký podnět,” prozradil mistr, jenž holdoval alkoholu. „A u mě jsou to zpravidla dluhy.”
Jaký je rozdíl mezi návštěvníkem mše v kostele a hráčem v kasínu?
V kasínu se modlí mnohem upřímněji.
Zprávy o vlakovém neštěstí byly předčasné, vlaku se téměř nic nestalo. Zemřelo ale přes sto lidí.
Ráno: „Ježíši, to už je ráno?!”
V poledne: „Ježíši, to už je poledne?!”
Večer: „Ježíši, to už je večer?!”
Závěr: Ježíš Kristus trpěl samomluvou.
SMS: „Mám angínu.”
Odpověď: „A to se mi to nestydíš jen tak napsat?! Teď ji od tebe chytnu taky!”
„Svobodu slova! Svobodu slova!” demonstrovali studenti.
Svého cíle dosáhli - a slovo uteklo.
„Eminem! Britney! Sámer!” bije do očí z posprejované zídky starého domu.
Okolo jde důležitý pán s kufříkem, ostražitě se rozhlédne na všechny strany, pak vytáhne sprej a napíše: „Beethoven!”
„Bohabojná dívka nikdy nepronásleduje muže, ale obrací svou mysl k Bohu,” hřímal pouliční kazatel Armády spásy.
„Máte úplnou pravdu,” poznamenal jeden z posluchačů. „Past na myši taky nikdy nepronásleduje myši.”
Jeden misionář přijel do střední Afriky a usadil se u jednoho kmene. Strávil tam více než rok. Učil je číst a psát a seznamoval je s křesťanskou vírou. Obzvlášť zdůrazňoval sexuální čistotu a upozorňoval na zlo hříchu.
Jednoho dne porodila žena jednoho muže z rady starších bílé děcko. Vesnici to šokovalo a náčelník šel jménem všech promluvit s misionářem: „Varoval jsi nás před zlem sexuálních hříchů, ale černá žena našeho kmene porodila bílé děcko. Ty jsi jediný bílý muž, který kdy do této vesnice vstoupil. Není potřeba být geniální, aby si jeden srovnal, co se tu stalo!”
„Ale ne, to se moc pletete,” ujišťuje ho misionář. „To, co se zde stalo, je výjimečná, ale přírodní zvláštnost. Říká se tomu albinizmus. Podívejte se na vaši pastvinu. Pole plné bílých ovcí, a přesto je mezi nimi jedna černá. Příroda tohle občas udělá.”
Náčelník chvíli přemýšlí a pak povídá: „Hele, dohodneme se. Ty nebudeš nikde mluvit o té černé ovci a já zase pomlčím ohledně toho děcka!”