Přiběhne ke kapitánovi vystrašený cestující a ptá se: „Pane kapitáne, my se potápíme?“
Kapitán: "Bohužel ano, máme díru na levoboku."
Cestující: "A jak daleko je nejbližší pevnina?"
Kapitán: "Asi 500 metrů."
„Uf,“ oddychne si cestující „ a kterým směrem?“
Kapitán: "Svislým."
Námořník, který pluje sám dlouhou dobu na moři, se ráno probudí a podívá se na své dlaně. Na jedné je napsané LÍZA a na druhé ANČA. Námořník řekne: "tak co, holky, která z vás to dneska bude?"
Baví se dva námořníci u barového pultu: „Vidíš támhle tu dívku? Včera by stačila ještě jedna sklenka cinzana a byla by moje...“ „Tak proč jsi jí to cinzano nedal?“ „Neměla už žádné peníze.“
Po palubě lodi běhá kapitán a křičí: "Poplach! Loď se potápí! Všichni do záchranných člunů! A pro vás to platí taky, pane!" "Promiňte, kapitáne, ale já jsem si zaplatil lístek první třídy a tak chci napřed vidět seznam lidí, kteří budou sedět se mnou v záchranném člunu..."
"Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat," vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, "horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!"
Na temné Hamburské ulici osloví pozdě v noci námořníka neznámá černoška: „Byl byste tak laskav, mladý muži, a doprovodil mne domů? Sama se bojím...“ „To mne ani nenapadne!“ odsekne mladý námořník. „Co budu dělat teď o půlnoci v Africe?“
"Jaké bylo v Anglii počasí?" ptali se námořníka, který se právě odtamtud vrátil. "Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy."
Opilý námořník vtrhl do kormidelny a snažil se vytrhnout kormidelníkovi kormidlo z ruky.
„Co to vyvádíš?!” okřikl ho kapitán. „Šplouchá ti na maják?”
„Ne,” odvětil opilec. „Kde bych já vzal maják?”
Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá: "Loď se potápí, honem, loď se potápí!" Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi: "Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!"
U ostrova zastaví loď a zachraňuje trosečníky, osm námořníků. "A už jste všichni? Ženy s vámi nebyly žádný?" ptá se kapitán. "Ale jo, jedna tady s námi byla, ale loni v květnu umřela. A nějaká svině ji minulej tejden zahrabala."
Potkají se dva kamarádi: „Ty se tváříš, jako když ti uletěly včely. To ti zase stará udělala k obědu hrachovou kaši, co?”
„Ne, měl jsem uzené koleno, ale uletěly mně včely.”
Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!“ „Ani jste nemusel tak spěchat,“ povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...“
„Když jsme si koupili nové auto, soused zestárl o dvacet let.”
„???”
„Zešedivěl závistí!”
Setkali se po letech dva námořníci. "No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě..." "No a vidíš sám, že ne! Žiju!" "Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě."
Ptali se jednoho námořníka, proč byl vlastně propuštěn ze služby na ponorce. "Nelíbil se jim můj zvyk spát při otevřeném okně," pravil mořský vlk.
„Jestli do večera neseženu sto táců, budu se muset nejspíš zastřelit!” stěžuje si chlápek příteli. „Nemohl bys mi pomoct?”
„To asi těžko,” prohlásí kamarád. „Já totiž nemám žádný revolver!”
Paní učitelka se ptá žáků: „Víte, kdy je nejlepší čas na sběr jahod?”
Přihlásí se Péťa a říká: „Když nejsou sousedi doma.”
Ptá se plavčík Johna: „Musíš ten rum pořád pít?" „Ne," odpovídá John, „já to dělám úplně dobrovolně."
„Pane kapitáne, proč stojíme?“ ptá se dáma na lodi muže nejpovolanějšího. „Je hustá mlha, madam,“ vysvětluje jí kapitán. „Plout v takové mlze je příliš velké riziko.“ „Ale vždyť jsou vidět hvězdy!“ diví se dáma. „To je sice pravda,“ povídá kapitán, „jenomže všude okolo nás je minové pole, a tam, co ukazujete vy, poplujeme až po detonaci!“